Jsem plný nevyřčených příběhů, které ukládám do obrázků a pak jimi tapetuji pokoje své prázdnoty a tak si hraji a lepím ty své představy do kostiček, které rozházím po zahradě mé infantility.

A tak, pod tíhou představ, kráčím do prasklého slunce mé zahrádky a myslím na všechny krásy světa. Se sklenkou vína v ruce připíjím svým nevyřčeným příběhům, brouzdám chladnou rosou a těším se na patlání barev a máchání štětců v ředidle, ve kterém rozpustím své pocity. Ta křivá zrcadla doby minulé dneška i zítřka.

Čím víc voním vínem, tím víc si připadám jak těhotný mořský koník, co nosí ve svém bříšku malé děti, které se promění v barevnou duhu, po které kráčím já sám. Někdy jsem až plný těch svých malých dramat, co potkávají každého z nás. Lekám se dál malých mořských koníků, co plují kolem mé hlavy. Lekám se příběhů, které mne opět navštíví a usadí se ve mně. Ale to už je osud čekat na další poločas toho mého snažení a poznávat sebe sama.  Proto mi dovolte, abych si s vámi připil na všecky krásy světa.